Back بولياين Arabic Polyyn Danish Polyine German Polyyne English Poliacetileno Spanish پلیاین Persian Polyynit Finnish Polyyne French Poliini Italian ポリイン Japanese
Polyyny (též polyacetyleny, i když tento název přesněji odpovídá polymerům acetylenu) jsou organické sloučeniny obsahující více než jednu trojnou vazbu mezi atomy uhlíku;[1] někdy se také používají pojmy oligoyny,[2] nebo karbinoidy podle molekuly karbynu, (-C≡)n, jež je hypotetickým alotropem uhlíku[3][4] a jehož příprava byla oznámena několikrát od 60. let 20. století, ovšem všechny tyto přípravy jsou sporné.[5] Látky identifikované jako krátké řetězce „karbynu“, vzniklé při některých organických syntézách[6] se dnes považují za polyyny.
Nejjednodušším polyynem je butadiyn neboli diacetylen, HC≡C-C≡CH . Podobně jako kumuleny se polyyny vyznačují stálostí a vysokou vodivostí,[7] což je činí využitelnými jako materiály na dráty v molekulárních nanotechnologiích. Polyyny byly nalezeny v mezihvězdných molekulárních mračnech s malým zastoupením vodíku.[zdroj?]
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéBlacklock2008není určen žádný text - ↑ GIBTNER, Thomas; HAMPEL, Frank; GISSELBRECHT, Jean-Paul; HIRSCH, Andreas. End-cap stabilized oligoynes: Model compounds for the linear sp carbon allotrope carbyne. Chemistry: A European Journal. 2002, s. 408–432. DOI 10.1002/1521-3765(20020118)8:2<408::AID-CHEM408>3.0.CO;2-L. PMID 11843154.
- ↑ Carbyne and carbynoid structures. Redakce Heimann R. B.. [s.l.]: [s.n.], 1999. (Physics and Chemistry of Materials with Low-Dimensional Structures; sv. 21). ISBN 978-0-7923-5323-2. S. 452.
- ↑ CHALIFOUX, Wesley A.; TYKWINSKI, Rik R. Synthesis of extended polyynes: Toward carbyne. Comptes Rendus Chimie. 2009, s. 341–358. DOI 10.1016/j.crci.2008.10.004. Avancés récentes en chimie des acétylènes
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenékrotonení určen žádný text - ↑ AKAGI, K.; NISHIGUCHI, M.; SHIRAKAWA, H.; FURUKAWA, Y.; HARADA, I. One-dimensional conjugated carbyne — synthesis and properties. Synthetic Metals. 1987, s. 557–562. DOI 10.1016/0379-6779(87)90798-3.
- ↑ BRYCE, Martin R. A review of functional linear carbon chains (oligoynes, polyynes, cumulenes) and their applications as molecular wires in molecular electronics and optoelectronics. Journal of Materials Chemistry C. 2021, s. 10524–10546. ISSN 2050-7526. DOI 10.1039/d1tc01406d. S2CID 235456429.